Správná zálivka? Nevařte z vody a čtěte, jak na to

Už se vám někdy povedlo umořit pokojovku přelitím? Bohužel to není nemožné, a abychom vás toho ušetřili, máme tady několik základních tipů.

V přirozeném prostředí jsou rostliny zavlažovány deštěm, rosou, mlhou nebo sněhem, ale v květináči jsou plně závislé na nás. Většina rostlin získává převážnou část potřebné vláhy kořeny, ale jsou i takové, které ji nasávají šupinkami na listech, třeba v případě tilandsií. V interiéru bychom měli pokojovkám zajistit takovou péči, aby pokud možno co nejpřesněji odpovídala jejich přirozenému prostředí, a pro zalévání to platí dvojnásobně. Nutné je zohledňovat a individuálně volit správnou zálivkovou vodu, její množství a čas zalévání

Jakou vodu k zalévání použít?

Kvalita vody je důležitější, než by se mohlo zdát. Tvrdost vody je zásadní vlastností, kterou by měl každý pěstitel brát v potaz. Voda je tím tvrdší, čím více rozpuštěných solí obsahuje. Jedná se hlavně o sloučeniny hořčíku a vápníku. Tyto látky jsou pro rostliny v malém množství důležité, ale pokud je jejich koncentrace ve vodě vysoká, omezí příjem živin, a může dojít k porušení látkové výměny. Tvrdost vody z kohoutku se liší podle regionu a jednou z možností, jak ji zjistit, je přímo kontaktovat vodárnu nebo obci. Další možností je změřit ji pomocí měřících reakčních činidel z obchodu po akvaristy. Kromě těchto možností existuje ještě také starý zahradnický trik. Pokud porosíte listy pokojové rostliny a zůstanou na nich kroužky vápníku, máte polotvrdou vodu. Pokud budou listy celé bílé, máte tvrdou až velmi tvrdou vodu a je nutné ji změkčit. Na druhou stranu velmi měkká nebo destilovaná voda také není vhodná k zalévání, protože živiny, které z ní byly odebrány, nenahradí ani přidaná hnojiva. Je možné ji smíchat s velmi tvrdou vodou z vodovodu, kterou takto změkčíte. Ideální vodou, která je chudá na vápník a zároveň obsahuje cenné živiny, je voda po vaření brambor (studená, neosolená). 

Dešťová voda versus voda z vodovodu

Voda z kohoutku bývá často tvrdší než voda dešťová a v mnoha případech navíc chlorovaná. Dešťová voda je pro rostliny zpravidla vhodná, protože je měkká a temperovaná, ale už dávno nedosahuje kvality jako dříve. Je dobré ji zachytávat až po půl hodině intenzivního deště, protože teprve tak dojde k spláchnutí velké části škodlivin a prachu. Je také dobré znát stupeň její kyselosti (pH), a to je opět možné testovacími papírky pro určení kyselosti, které seženete v akvaristických potřebách. Stupeň kyselosti se měří v hodnotách 1-14 a ideální hodnotou pro vodu určenou k zalévání pokojovek je pH 5,5-6. 

Kdy rostlinu zalévat?

Když strčíte prst dva centimetry do substrátu a necítíte vlhkost.

Pokud zaklepete na květináč a ten vydává jasný zvuk, znamená to, že je substrát proschlý. Pokud by nebyl, zvuk po poklepání by byl tlumený. Posledním varovným znamením je oddělování suché půdy od okraje květináče. To už opravdu na nic nečekejte a pořádně rostlinu zalijte - jinak uvadne.

Jak zalévat?

Rostliny můžeme zalévat několika způsoby, a to shora, zespodu, ponořováním nebo do nálevky. Zalévání shora je ideální pro většinu pokojových rostlin. Vodu lijeme na substrát, ne na rostlinu. Tím docílíme rovnoměrné distribuce výživných látek obsažených ve vodě. Zalévání odspodu je vhodné pro rostliny s hlízami nebo listy, které jsou citlivé na vlhkost. Vodu v podmisce po půl hodině vylijeme, abychom předešli uhnívání kořenů. Nevýhodou tohoto způsobu je nerovnoměrná distribuce živin ve vodě, které se pak hromadí na povrchu substrátu, který je poté přesolený a může se na něm vytvořit škraloup. Zalévání do nálevky je typické například pro bromelie, které mají v úžlabí listů buňky pro příjem vody. Ponořování je ideální pro pokojovky, které rostou v substrátu, který propouští vodu, jako třeba orchideje. Ponořování může být také první pomocí pro pokojovku, na kterou jste se zaléváním zapomněli a kořeny ji už zcela vyschly. 

Pravidla pro zalévání

  1. Vždy je nutné brát v potaz druh rostliny a její specifické požadavky. Syngonium je prostě žíznivější než tchýnin jazyk. Konkrétní nároky se dozvíte vždy u popisku rostliny na našem e-shopu.

  2. V době růstové fáze a květu (předjaří a léto) zaléváme vydatněji než v období klidu, kdy postupně množství zálivkové vody snižujeme, a to jen tak, aby kořenový systém nikdy zcela nevyschl  (na podzim a především v zimě). 

  3. Rostliny, které jsou umístěny v suchých teplých místnostech, na slunečných místech, v hliněných nebo těsných nádobách musíme zalévat častěji než ty, který jsou v chladných místnostech, nesvítí na ně slunce, jsou v květináčích z umělých hmot nebo v květináčích s dostatkem substrátu, který drží vlhkost. 

  4. Zaléváme vždy vlažnou a odstátou vodou. Studená voda oslabí příjem výživných látek, růst pokojovky a může dojít ke hnilobě kořenů.

  5. Nikdy nezalévat květy a listy pokojovek. Může docházet k plísňovým onemocněním.

  6. Pokojovky nezaléváme na přímém slunci, protože kapka vody působí jako lupa a mohli bychom rostlině spálit listy.

  7. Rostlinu zaléváme z různých úhlů, abychom předešli vzniku malých kanálků, kterými voda proteče a nedojde k rovnoměrnému nasáknutí kořenového systému.